V hlavním městě krušnohorského velkovévodství Teplicích, žil byl starý kovář. Ten kovář se jmenoval Topoláček a měl jen jednoho syna  Honzu. Tek jeho kluk, to vám byl ale lumen. Byl tak blbej, že i Vláďa Špidlík z okresního města Prahy byl proti němu geniální absolvent zvláštní školy, a tak mu říkali hloupej Honza. Oni mu teda všichni říkali debile, ale to se sem nehodí, protože je to pohádka o hloupém Honzovi.

Honza jednou po obědě slezl z elektrických kamínek a řekl tátovi "Du do pr...". "Do práce" zaradoval se starý otec a nenechal Honzu ani domluvit. "I houby" odvětil Honza "Do prdele du". Sebral starému kováři všechny úspory i vkladní knížku a vyrazil do Prahy. Cestou se stavil na hřišti aby se rozloučil s kamarády. Ti na něj začali pokřikovat sprostá slova až se Honza neudržel a vrhnul se na ně. Bohužel se mu do cesty připletl dětský kolotoč, a Honza s mohutným heknutím obkročmo dopadl na jednu s tyčí, až mu zmodralo přirození. Když se probral z bezvědomí vydal se ku Praze.

Jako první se stavil v turistickém centru Perlovka. Holky od turistického ruchu se na něj sesypaly jako vosy, ale když jim ukázal svoje nádobíčko propukly v hurónský smích. "Modrý pták, on má modrýho ptáka". Chechtali se ještě dlouho po tom co Honza utekl. Ten se zadím vydal do Sněmovní ulice, a protože měl největšího modrýho ptáka u nás stal se nakonec předsedou ODS. Nikdo už mu neříkal debile, ale Topoláček modrý ptáček.

Jirka Bauer