Krušnohorci si na rozdíl od ostatních slovanských kmenů ženy vážili. V každé vsi byla uprostřed váha, na které každý večer ženský převažovali. Poznali tak podle váhy, jak která ten den pracovala na poli. Když přibrala, bylo zle. Krušnohorci pěstovali mnohoženství. Každý z nich musel mít tolik žen, aby ho bez problémů uživily.

Ovšem bohužel i krušnohorské ženy měly svá práva, která byla uzákoněna v tzv. knedlíkovém kodexu. Tak například krušnohorské ženy nesměly mezi druhou a čtvrtou hodinou ranní nosit těžší břemena než 200 kg. Dále nesměly dělat více než deset šestnáctek za sebou. Muži mohli udělat deset šestnáctek za sebou. To dodneška, přátelé, nikdo nevysvětlil. Žena v jiném stavu již od sedmého měsíce nesměla pracovat v kamenolomu. Jednou ročně mohly ženy oslavit svůj svátek - tzv. Den matek.Tento svátek mohly oslavit prací. Krušnohorská žena nemusela na veřejnosti nosit závoj, ale mohla ho nahradit podle vlastního uvážení buďto proutěným košíkem nebo svářečskou kuklou. Krušnohorská vdova měla právo, ba co více, povinnost následovat svého muže do nebe. O nevěře ženy rozhodoval spravedlivý, tzv. boží soud. Byla dána do klece k medvědovi, který týden nežral. Když ho zaškrtila, byla uznána za nevinnou.

A tohleto je velice výhodné, muž nesměl ženu vypudit bez řádného rozvodového řízení. Rozvodové řízení probíhalo tak, že muž přetáhl ženu bičem a řekl: "Táhni mrcho." Každá krušnohoská žena měla také právo jedenkrát ročně na splnění manželské povinnosti. Když to nešlo, měla právo požadovat tuto kratochvíli od obce. Krušnohorská tchýně směla, ba co více, musela přecházet na červenou a podlézat stažené závory.

Josef Alois Náhlovský